Výlet do Bratislavy!

Je sice pravda, že jsem pořádně doma a v ČR teprve chvíli, ale upřímně, vůbec mě nebaví sedět doma na zadku. Když mi tedy zavolala kamarádka Makyna, že pojede na den do Bratislavy, moc jsem neváhala a rozhodla jsem se, že pojedu s ní. Taky co doma, tam už to přece znám.

Vyrážely jsme ráno celkem brzo. Tedy na mě brzo. Bylo nějak kolem sedmé a já už měla stát na značkách. No a to bych nebyla já, kdybych neměla aspoň malé zpoždění. Já za to ale nemohla! Prostě na mě bylo děsně brzo a já prostě nebyla schopná namalovat si oční linky. Musela jsem je tedy odlíčit a udělat znovu. Ani tak jsem ale nebyla zrovna spokojená, ovšem na další pokusy už nezbyl čas a tak jsem to nechala být.

No a protože jsem JÁ vyrazila někam na výlet, muselo samozřejmě celý den pršet... Fakt bylo celý den hnusně...

Plán byl takový, že mě Makyna vyklopí v nákupáku u letiště, kde na ni počkám, než si vyřídí co potřebuje a pak budeme pokračovat spolu, dle toho, jaké bude počasí.
No a abych ten čas o samotě nějak využila a nelítala jen po obchodech, sedla jsem do kavárny, dala si matcha čaj, zapnula wifinu a vesele chatovala s kamarády.

To mi zabralo zhruba tu hodinku. Pak jsem se rozhodla, že projdu obchody, abychom se tu pak nemotaly. To jsem taky udělala, ale nebyla bych to já, aby to šlo vše hladce. Tak první problém nastal už s mojí kabelkou, která, nevím proč, v některých obchodech prostě pípala, a všichni na mě koukali jako na zlodějku. Fakt trapas... Když jsem šla omrknout DMko, byla jsem z té pípající kabelky už tak mimo, že jsem normálně odešla s košíkem (prázdným) v ruce. Všimla jsem si toho až ve chvíli, kdy jsem si chtěla sednou na asi 70 metrů vzdálenou lavičku... No tak jsem se vydala (rudá jako rajče) košík vrátit. Aspoň jsem prodavačku pobavila.

Z Avionu jsme se pak už společně s Makynou přesunuly do Auparku, který jsme měly trošilinku problém najít, ale na konec se nám to povedlo, a to je přece hlavní! V Auparku mě hned jako první přitáhl obchod MACu, který u nás ve Zlíně fakt není. MAC, rtěnky, já... Asi nemusím dodávat víc... Jenže oni mají toooolik odstínů rtěnek!!!! Fakt děsně moc. Myslím, že jsem se do toho obchodu vracela tak 3x, možná i 4x. Pořád jsem zkoušela barvy, nedokázala se rozhodnout a na konec odešla s tím, že na to prdím. Pak jsem se ale zase vrátila a všechno se to opakovalo. Musím říct, že jsem vybírala asi tak 2 hodiny, až na konec... Vybrala jsem si! Teda spíš Makyna ukázala na odstín a já uznala, že je fakt zajímavý a nic podobného určitě nemám. Byl to odstín Pervette. Poprosila jsem tedy prodavačku, aby mi rtěnku našla, že si ji koupím. No a co se nestalo... Prodavačka hledala, hledala a po chvíli mi oznámila, že odstín Pervette už bohužel nemají... To jako fakt?! Po dvou hodinách výběru si najdu ten jeden jediný odstín rtěnky, kterou zrovna nemají... Pecka, no. Tak jsem tedy zklamaně odešla.

Další na našem programu bylo kino. Já rozhodla, že půjdem na Deadpoola, který je u nám pořád vyprodaný. Miluju totiž všechny možné komiksárny a tak jsme na to prostě musely jít.

Upřímně asi jsem od toho čekala trochu víc, vzhledem k tomu, jak to všichni chválí, ale špatné to nebylo. Jo a v kině samo další trapásek. Jak jinak, koupila jsem si popcorn. Malý. No a co se mi nestalo? Položila jsem ho na sedák, abych se vysvlékla a.. Ano, půlku popcornu jsem vysypala. Super... Ten den mi opravdu bylo přáno.

Po kině jsme zamířily na rychlo kafčo, které já teda moc nepiju, protože mi to nedělá dobře, takže jsem si dala Chai čaj, který byl luxusní a já až teprve teď zjistila, že je to vlastně Masala čaj...

No a po výborném čaji nás už čekala cesta domů. A nebyly bychom to my dvě, kdybysme zase nebloudily po Bratislavě ani nevím kama. Každopádně jsme aspoň viděly pěkně nasvícený hrad, ale abych pravdu řekla, na Prahu to fakt nemá.

Teď už vám jen v rychlosti ukážu a shrnu, co jsem si koupila. Víte, že v MACu jsem nepochodila, ale celkem se mi zalíbilo v prodejnách značky Pupa, která u nás v ČR není (teda já si to myslím). Kromě fakt úžasně pigmentovaných stínů, mají samozřejmě i rtěnky. A nebyla bych to já, kdybych si z výletu alespoň jednu rtěnku nedovezla.

Krom toho jsem udělala zastávku u stánku s Yankee candle svíčkami a koupila si svou první svíčku od téhle značky! Vůbec jsem nechápala, co na tom všichni mají a jak si někdo může koupit tak děsně drahou svíčku. A víte co? Teď už to naprosto chápu a nutně potřebuju další!!!!

Ještě jsem taky přibrzdila v papírnictví, kde jsem si pořídila tu nádhernou růžovo- modrou krabičku, do které jsem přesunula svoje rtěnky. Fakt je boží! No a jako poslední jsem byla v L'Occitane, kam jsem si šla spravit náladu po tom fiasku v MACu. Koupila jsem si krém na ruce s vůní rebarbory a... aaaach... Cena šílená, ale ta vůně je opravdu přenádherná a dokonalá. Navíc vydrží fakt dlouho!

To je tedy ode mě pro dnešek úplně vše. Co vy a výlety? Máte něco, co si musíte z každého výletu přivézt? 

Moje večerní péče o pleť

Zima je v plném proudu! Tedy nevím jak u vás, ale tady v Sofii rozhodně. Máme tu po kolena sněhu a minulý víkend jsem měla i problém dojít do obchodu, protože něco jako odhrnuté chodníky tady opravdu neznají. Co si lidé vyšlapou, to mají. Díky bohu se to po několika dnech uklidnilo a teď už se dá i jít ven.

No, toliko zprávy ze Sofie, ale dnes tu pro vás mám konečně nový článek, který se bude týkat mé večerní péče o pleť. Není to ovšem dlouho, co jsem něco takového vůbec neřešila. Prostě jsem měla jednu nějakou odličovací vodu a to bylo všechno. Za poslední domu, jsem ale svůj pečující sortiment trochu rozšířila a vypěstovala si takový svůj večerní rituál.

Jako první tu máme tedy fázi odlíčení. Všechny tyto 3 produkty používám, pokud jsem přes den měla na tváři nějaký make up. Jako první odličuji oči a to nějakým dvoufázovým odličovačem, který je na ně určený. Momentálně dodělávám tenhle od Dermacolu, ale upřímně, na ten z Yves Rocher teda nemám. Když mám obě oči dokonale čisté, vezmu si douglasí ubrousky a s těmi čistím celou pleť i oči. Po tomhle kroku přichází na řadu micelárka, kterou taky dost střídám. Jednu dobu jsem používala tu klasickou od Bidermy, ale upřímně moc nechápu, co na ní všichni vidí... Není vůbec zlá, ale nevím. Mě to tenkrát až tak neučarovalo. Momentálně mám tedy micelárku od L'Oréal, která je docela v pohodě. Na závěr tedy s ní pleť ještě dočistím, dokud tamponek není v podstatě čistý.

Dalším krokem je pořádně se namazat. Ehm ne v hospodě, to dá rozum, ale za pomocí krémů. Teď mám doma tenhle docela obyčejný noční krém od Nivey, který je naprosto v pořádku a k němu ten malinký na oči od L'Oréalu,  který upřímně asi nic moc extra nedělá. Ale tak zase ho nepoužívám moc dlouho, tak uvidíme časem. Každopádně tyhle dva krémy na sebe vždy plácnu po odlíčení, aby se pleť v noci měla dobře a mohla odpočívat a regenerovat se vší parádou.

Posledním krokem před zalehnutím do postele je olejíčkování. Asi před měsícem jsem si koupila ricinový olej, protože to má být prý učiněný zázrak, po kterém vám úžasně porostou řasy. Patlám ho tedy dle instrukcí na řasy každý večer vždy před tím, než si jdu lehnout. A už i po tom měsíci musím říct, že to vůbec není špatné. Už teď mám o něco lepší a delší řasy, takže pokračují i nadále.
Úplně posledním krokem je olejíček na rty od Clarins, který rty v noci hezky regeneruje. Nevím jak vy, ale já pokud si na noc rty nenamažu, tak je mám ráno pěkně hnusné a rozpraskané...

A po tomhle všem jsem už nachystaná uložit se do postele. Tohle byla tedy má obvyklá rutina. Někdy se ovšem stává, že jdu večer někam na akci a vracím se domů dosti pozdě a zničená, a to pak sahám jen po douglasích ubrouscích, které nejsou dokonalé, ale když je jednou za čas krize, tak se to dá zvládnout i jen s nimi.

A co vy a vaše večerní péče o pleť? Řešíte to?

Winter time

Huráá! Konečně jsem zase zpátky doma a dostala jsem se k foťáku a internetu. Byl to celkem boj. Hlavně ta cesta. Samozřejmě jsme se zasekli asi na 2 hodiny na hranicích, protože nějaký chytrák z autobusu se zhulil a ještě tu trávu převážel. Nevím jestli si myslel, že ti celníci jsou slepí a nic necítí, ale každopádně mu to prostě jen tak neprošlo. Taky se k nám v Srbsku přidal blázen, kterého nám do autobusu posadilo místní české velvyslanectví, takže jsme pořádný kus cesty poslouchali, jak nenávidí Němce, Čechy a jak byl 8 let na psychiatrii v Německu... Opravdu to byla výživná cesta. Jsem zvědavá, co mě čeká na cestě zpět do Sofie...

Teď už ale k dnešnímu tématu. už nějakou dobu je venku pěkná kosa a to znamená, že moje pokožka je totálně vysušená! Ale totálně... Přijdu si jako rozinka. A celkem se mi to nelíbí (komu by taky jo :)). Dneska vám tedy představím pár produktů, bez kterých se v zimě opravdu neobejdu.

Wow! Krémy! Tak tohle určitě nikdo z vás nečekal, co? :D No je to klasika. Bez krému na ruce opravdu nevycházím z domu. Tenhle stříbrný jsem si pořídila v Manufaktuře a je to krém na ruce se solí z Mrtvého moře. Celoživotně mám opravdu velký problém se suchou pokožkou a ruky mám v zimě opravdu otřesné. Bohužel mi jen tak něco nepomůže, takže neustále hledám nějaký krém, který by můj problém vyřešil. Tento "solný" není špatný, neutrálně voní, je ho celkem dost, ale... Nevím no. Prostě mi to zas úplně extra ruce nehydratuje. Nevím, jestli neumím krémy používat nebo co, ale sotva si ruce namažu, krém se hned vsákne a je to jak kdybych nic neudělala. No a tak pořád mažu a mažu dokola...
Druhým krémem je krém na nohy, který jsem kupovala tuším ještě v létě. Není to taky bůhví co, co se hydratace týče, ale jinak se fakt super. Nádherně voní a chladí. Takže pokud jste někdo celý den na nohách a večer máte pocit, že už ani na záchod nedojdete, zkuste tento krém. Na bolavé a unavené nohy je výborný a vaše nohy vám za to určitě poděkují. Co mně na něm trošičku vadí je konzistence, protože je dost tekutý, takže bacha až ho budete dostávat ven..

A teď něco, bez čeho nežiju ani doma ani venku. Balzámy na rty. Vždycky co si pamatuju, jsem měla rozpraskané rty. Vždycky a pořád. Nic mi nepomáhalo. Ani nevím, kolik různých balzámů jsem vyzkoušela. Hrozně mě to štvalo, protože když jsem nanesla rtěnku, nevypadalo to zrovna dokonale. Teď používám především balzám od Yves Rocher a Nivea Lip Butter. Yves Rocher mám ve verzi Karité. Celkem v pohodě voní, ale upřímně, na ty jejich staré verze balzámů to prostě nemá. I konzistenci měly lepší. Ale je fakt, že pořád lepší tento balzám než ostatní. Opravdu jsem vyzkoušela kde co všechno, ale až v Yves Rocher jsem našla něco, co mi aspoň trochu pomůže.
Kromě Karité balzámu používám ještě Lip Butter od Nivey, která podle mě hydratuje ví. Co mi ovšem vadí je fakt, že to musím na rty nanášet prsty. Proto to mám rozdělené, že doma používám Lip Butter a s sebou ven v kabelce nosím balzám v tyčince.

Tohle je můj nejnovější objev a svatý grál v jednom! Je to malý kalíšek od firmy Lush, který je naplněný scrubem na rty. Naprosto dokonalá věc na mé popraskané rty. Nepoužívám ho každý den, abych neměla rty zase rozedřené, ale myslím, že tak 2x do týdne ho potřebuju. Poslední dobou navíc nosím často matné rtěnky, které mi ze rtů vytáhnou všechnu vodu, takže pak vždycky nastoupí po odlíčení lip scrub. V Lushi můžete nají momentálně 4 druhy, z nichž 1 je vánoční limitka s názvem Santa. Celoročně pak prodávají Popcorn, Mint Julips a Bubblegum. Já očuchala všechny kalíšky, ale nakonec jsem stejně skončila u toho nejrůžovějšího, žvíkačkového :).

A na závěr opět krémy. Tyhle dva používám po sprchování. Trpím na atopický ekzém, takže tohle je pro mě nutnost. Je fakt, že se mi to už daří několik let držet hodně dobře pod kontrolou, ale tak prevence je prevence. Ty mapy po těle mi fakt nechybí. Mou stálicí už několik let je Excipial I Lipolotio, kterou mi doporučila doktorka a je to celkem fajn emulze z lékárny. Mám dojem, že ani není až tak drahá, ale já ji mám na předpis, takže si fakt nejsem jistá.
Kromě tohohle krému z lékárny ráda používám i nějaké voňavé krémy, které ale opravdu často střídám. Momentálně mám doma tohle tělové mléko od Yves Rocher, které mi tak nějak zbylo ještě z léta. Vybrala jsem tenkrát kokos a vybrala bych ho určitě i teď. Vůni kokosu prostě můžu. Pořád. V zimě, v létě... To je fuk. Prostě kokos. Aaaaach...

No a to je vše! Není toho moc a rozhodně to není všechno co v zimě používám, ale jsou to opravdu ty nejnutnější věci, bez kterých si neumím život v zimě představit.

A jaké jsou vaše zimní stálice a top produkty?

Moje pojmy a dojmy z Bulharska: část 1.

Dnešní článek bude totálně kecací. V podstatě se potřebuji podělit s celým světem o mé prozatímní zážitky z Erasmu... Pokud jste četly můj "návratový článek", tak jistě víte, že se už nějakou tu dobu nacházím v Sofii, hlavním městě Bulharska. Tak to vezmeme pěkně od začátku.
S kamarádkou jsme se prostě tak nějak rozhodly, že pojedeme na Erasmus. Fajn příležitost na chvíli vypadnout z domu, poznat nová místa a lidi. Pokud někoho z vás zajímá proč zrovna Bulharsko a Sofie, tak... Mno nejsem milionář a v Bulharsku je to s cenama asi tak jako v ČR. Takže ano, prachy vládnou světu!
Po všem možném běhání a papírování (ano, nepovedlo se nám napoprvé vyplnit správné formuláře, a tak jsme to musely všechno vyřizovat dvakrát...) jsme se nějak dostaly do Sofie. První dvě noci jsme bydlely v Hostelu, kde to bylo fajn. Moc milí a ochotní lidi, levno, relativně čisto a ty snídaně! Ach... Ty byly peckovní. Každopádně jak nadešel náš přesun na kolej, nastal první problém. Potřebovaly jsme se stavit na univerzitu pro nějaké papíry.

Sofijská Univerzita svatého Klimenta Ochridského

Bohužel jsme narazily na toho "nejvímačodrsňáckého" sekuryťáka, který nás za boha nechtěl pustit do erasmácké kanceláře. Prostě ne! Hádaly jsme se s ním fakt půl hodiny a on nám pořád tvrdil, že nás tam nepustí, že tam stejně nikdo není... Musím říct, že jsem měla na krajíčku a že mi začalo cukat oko a svědit mně pravá ruka. Díky bohu šla pak kolem nějaké paní, která mu oznámila, že v té kanceláři se normálně pracuje a přijímá. Tak tedy milý drsoň sklopil zrak a pustil nás konečně dovnitř.
V kanceláři to bylo úplně jiné kafe. Velice milé paní a slečny, což nás trochu uklidnilo. Ty se nám omluvily na "ochranku" a pomohly nám se vším co jsme potřebovaly. Yes! Konečně jsme se mohly vydat na kolej, která je víc jak 30 minut autobusem od školy. No, co už.

Klíček od pokoje s mým památečním otvírákovým přívěškem :)

Přidělili nás na Blok 8, což mají dle všeho být nejluxusnější koleje, převážně pro cizince. Mno... Já jsem fakt velký optimista a snažím se na všem vidět jen to dobré. Fakt! Ale to co nás tu čekalo.. To jako vážně? Tohle má být reprezentativní? Všude kolem budovy a v okolí se válí hromady odpadků. Tuny! Jako já nevím, ale to ti lidi doma nemají odpadkové koše a vyhazují zbytky a bordel z oken? Mno asi ji. Stále jsem si ale říkala, že venku to je třeba fuj, ale důležité je, jak to vypadá na pokoji. Ten přece bude určitě OK. Mno jenže... Venku fuj a na pokoji hnůj. Mám dojem, že ten pokoj se neuklízel snad nikdy, Hromada prachu, špíny a koupelna.. O tom raději nemluvit. Okamžitě jsme tedy naběhly na nákup čistících prostředků a pokoj vydrhly od podlahy až po strop. Ufff. Zabralo to víc jak půl dne, ale stálo to za to. Žádná sláva, ale už je to obyvatelné.
Po tomhle šíleně náročném výkonu (btw nebaví mě uklízení... :/) jsem si chtěla odpočinout a tak jsem zapnula film na notebooku a lehla si (zdůrazňuji LEHLA, ne skočila, ne žuchla...) na postel a... půlka postele se pod mnou propadla! Jakože opravdu! A to si nemyslím, že bych vážila metrák. Takže další super věc. Díky bohu jsem rozený kutil a postel zvládla dát do lepšího stavu něž byla před tím a zatím stále drží. Což je super. Tudíž mám kde spát!!!!
Ať tak či tak, bordel a toulaví psi to jsou dva vždy přítomné faktory Studentského Gradu. Myslela jsem si, že se naučím to přehlížet, ale moc mi to bohužel nejde :/.
Tím bych se s vámi pro dnešek rozloučila, protože jak tak koukám, napsala jsem toho víc než dost a to jsem v podstatě teprve na začátku. Můžete se tedy určitě těšit na další díl tohoto článku.

Pumpkin spice late na uklidnění :)

Jak jste na tom vy s cestováním? Byli jste někdy na Erasmu? Pokud ano, kde?

Po nemoci do fitka

Aby bylo hned ze začátku jasno, tak jsem od minulé soboty oficiálně nemocinkaná... Pokoušela se o mě chřipka či co já vím jaký hnusný bacil. Prostě klasika. Ráno vstanu, mám pocit, že mám v krku struhadlo, které mi ho drásá a ničí... Z nosu mi kape a hlava bolí. Pecka! Rýmečka je tady... Pro mě to tedy znamenalo, že jsem musela navštívit bulharskou lékárnu a pokusit se vysvětlit, co že mi vlastně je a co chci. Vzhledem k tomu, že tady nemají stejné léky jak u nás, musela jsem popisovat symptomy. Díky bohu lékarnice uměla obstojně anglicky, takže jsme to daly dohromady a já odešla s balíčkem léků a vitamínů, ale za to s pěknou dírou v peněžence. No tak co už...

Přes týden jsem se tedy léčila a včera jsem si myslela, že už je to dobré, tak jsem chtěl samozřejmě zkusit jít cvičit. Já si prostě nemůžu pomoct, ale vždycky když opravdu nemůžu do fitka, tak bych tam nejraději byla pořád. Tak jsem to dneska ráno hecla a šla jsem. Bohužel to asi nebylo úplně nej nápad roku. Jakmile jsem začala cvičit, krk se opět ozval a to není dobře. Rozhodla jsem se teda, že aspoň vynechám cardio a budu jen posilovat. To už bylo alespoň o něco lepší. Každopádně zbytek dne si dávám válení a odpočinek... Zítra bez fitka a doufám, že v neděli... No snad už budu zcela OK a budu na to moct jít se vším všudy.

Každopádně víte co? Dělají se mi mozoly na rukou :D Jo! Jsem drsná a makám a tak mám mozoly na rukou!!! :D :D :D

Jak to máte vy? Jak dlouho marodíte a po jak dlouhé době začínáte zase cvičit?

Návrat do (virtuální) reality

Zdravím vás všechny po pěkně dlouhé době.. Jooo byla to faaakt dlouhá doba. Bohužel (mno možná spíš bohudík) se toho za prázdniny i první dva měsíce semestru dost dělo a měnilo, takže jsem vůbec neměla čas ani myšlenky na to, abych něco psala. Každopádně TEĎ jsem se nějak stabilizovala ve svém vlastním životě (ehm teda alespoň si to zcela nepokrytecky myslím) a vzhledem k tomu, že jsem tak skvělý organizátor (no tak jistě), tak mám momentálně i dost volného času. Přemýšlela jsem dlouho co s tím, protože když nemám co na práci, tak akorát přemýšlím o totálních blbostech a děsně se pak užírám. No a tak jsem si řekla, že ideálním řešením by byl návrat k blogování. A tak mě tu zase máte!

Co se za tu dobu vlastně všechno stalo a změnilo? No přes léto jsem měla nakonec 3 práce a taky si pořádně chtěla užívat léta (což se mi i povedlo a díky bohu bez větších následků :D), no a pak jsem se odebrala na Balkán. Ano, i mě postihl ERASMUS a rozhodla jsem se odpočinout si trochu od domova, tak jsem se vydala do Sofie, hlavního města Bulharska. Jsem tu od konce září a... Jo, těším se domů! Těším se na svou kuchyň a na to, až si budu moct uvařit vlastní jídlo. Proč? Vzhledem k tomu, že tady bydlím na koleji, tak si uvařit nemůžu. Je tu jedna kuchyň na celý obří barák a navíc je v tak nechutném stavu, že bych do ní nepostavila ani odpadkový koš, protože by se mohl zašpinit. To je tady tak nějak všude... A taky tisíce toulavých psů... To je pro mě asi naprosto nejhorší, protože miluju psi a je mi jich hrozně líto. Nejradši bych si je všechny vzala domů, což by ovšem naše 2+1 asi nepřežila :/. Abych si ale jen nestěžovala tak.... Mám tu opravdu dost času a jsou tu děsně levná fitka, která jsou fakt na každém rohu! Pecka! Taaakže jakmile mě přešla bulharská podoba faraonovy pomsty, tak jsme s kamarádkou hned naběhly do jednoho z fitek, vyzkoušely a vzápětí zakoupily měsíční permanentku, která stojí.... počkejte si... krásných 20 lv!!!!! (to je v přepočtu necelých 350 Kč) Na měsíc! A fitko je fakt krásné. A čisté. A po ránu voní jak žvýkačka... No neberte to. 

Jak to tak po sobě čtu, tak jsme se pomalu, ale jistě zase dostali k mému oblíbenému tématu "Můj (ne)zdravý životní styl". Momentálně a vzhledem k podmínkám (NE nevymlouvám se :P) nevážím jídlo a nevařím... A přísahám, že mi moje boží a krásné krabičky od Fitmarku chybí! Takže už nějaký ten pátek vypadá můj jídelníček dost podobně. Na snídani ovesná kaše (ehm instatní.. :() s ovocem, jogurtem a arašídovým máslem nebo jogurt+ müsli (to je varianta pro ráno, kdy se fakt nemůžu vykopat z postele a pak nestíhám). Co se oběda týče, tak to je vždy podle situace a většinou ani nemám sílu řešit, jestli je to mega zdravé či ne. Kupujeme si hotová jídla v místním obchodě, takže výběr omezený a chuť... No prostě je třeba si od toho dát sem tam pauzu, protože upřímně už mi to dost leze krkem. Na večeři si dávám buď rýžové chlebíčky se šunkou, zeleninou a lutenicí (bulharská pomazánka ze zeleniny) nebo nějaký salát, ke kterému opět chroupu rýžové chlebíčky. No a když přijde opravdu velká bída, tak to vždy jistí čínská polívka ze sáčku. Co se týče ostatních jídel, tak asi ani nesvačím velice. Ale po obědě si vždycky musím dát něco sladkého, takže do sebe nacpu kousek čokolády. 

Vím, není to ani trochu ideální jídelníček, ale upřímně jsem dost zvědavá, co to se mnou udělá. Vzhledem k tomu, že chodím v podstatě každý den do posilovny, tak snad nepřiberu :D. Celkem se těším, až se budu moct doma zvážit a přeměřit. Nečekám, že bych tu něco shodila, ale taky doufám, že nepřiberu. Pocitově je to zatím fajn až na to, že mi opravdu chybí vaření a pečení.Ale žaludek si většinou nestěžuje, tělo taky neprotestuje a maká více méně jak má, tak... to asi nebude úplně nejhorší. Teda doufám.

Mno myslím, že to by pro tenhle článek stačilo a brzy se uvidíme. Zatím se mějte krásně!

Nová cesta začala

Konečně jsem si v tom všem chaosu, plánování a panikaření našla čas na napsání článku. Původně jsem ho chtěla psát už pře dvěma dny, ale co už. Ráda bych tedy dneska ve zkratce poreferovala o tom, jak jde můj nový stravovací plán a spolupráce s Blankou.

Momentálně mám za sebou tedy třetí den s novým jídelním plánem. Jak to zatím zvládám? No zatím to jde, protože nechodím do druhé práce, takže mám dostatek času na cvičení, počítání, vážení i vaření. Je fakt, že mám trošku obavy, co se se stane, až budu zase v plném zápřahu, ale už mám určitou taktiku, jak uspět. Pořídila jsem si totiž naprosto boží tašku na jídlo, se kterou se vám samozřejmě pochlubím jak mi přijde. 

Co se pocitů týče, tak jsem se sebou prozatím spokojená. Nastavený jídelníček jsem neporušila a taky se mi daří ho sestavit tak, abych se vlezla do maker tak, jak mám (včera se mi do nich vlezlo i jedno pivko s přáteli, jupíííí :D). No a to je super. Stále jsem se ještě nepřejedla kombinací, které teď vařím, takže taky fajn! Co se týče cvičení, tak jsem znovu začala POP pilates for begginers od Cassey Ho. sice jsem už měla velkou část tohoto plánu za sebou, ale po skončení chřipky jsem zjistila, že bude lepší, když se vrátím opět na začátek, protože se to na mé kondici i na svalíkách (jooo jen si mysli, že nějaké máš). K tomu jsem ještě přiřadila 30 day flat abs challange a dobrý. I když cvičím denně tak půl hodinky, tak to cítím. Bez toho by to hold nešlo. Znáte to... No pain, no gain.

No a teď k hřešení, chutím a všemu tomu náročnému na změnách. Musím se přiznat, že mi párkrát prolétla hlavou myšlenka, že bych si večer přeci jen ještě něco ďobla, ale díky bohu to bylo vážně jen prolétnutí. Tudíž zatím se držím, i když je fakt, že když jsem včera seděla s přáteli v pizzerce, měla jsem na tu pizzu sem tam i chuť, ale ovládla jsem se, protože hlad to rozhodně nebyl (to jsem poznala tak, že jsem byla z domu tak najedená, že jsem i to pivo crcala 2 hodiny). 

Takže abych to shrnula- zatím jde vše podle plánu a jsem moc zvědavá, jestli se mi podaří do toho dostat na 110% a nevracet se ke starým zlozvykům a přejídání.

A co teď cvičíte a papáte vy? Řešíte to vůbec nebo sníte co vám den přinese?

Bacil sem, bacil tam... + nové plány

Nesnáším chřipku! Fakt ji hrozně moc nesnáším! A musím vám říct, že mít chřipku, když je venku 30°C je úplně nejhorší... Už několik dní je mi fakt pořádně špatně a stále se z toho nemůžu vyhrabat. Díky bohu dneska je první den, kdy se cítím alespoň trochu lépe, což znamená, že už jsem schopná pouklízet a aspoň něco málo uvařit. Co mě ale hodně vadí je, že nemůžu cvičit a vypadá to, že minimálně ještě tak týden to potrvá. Vždycky, když se mi totiž začne dělat lépe, tak začne kašel, kterého se nemůžu zbavit. Je to hold zaběhnutý proces. 

Tohle byl taky hlavní důvod, proč jsem tu pár dní nebyla. I kdybych vám chtěla něco sdělit, nedávalo by to smysl, protože můj mozek byl prostě na výletě někde v jiné části vesmíru... Co vám chci ale dnes především říct je, že až budu více méně OK, pokusím se o něco nového. Psala jsem již o počítání kalorií a tuším, že už jsem taky zmiňovala, že to nějakou dobu nedělám a jím podle pocitů a potřeb těla. Každopádně díky nerozhodnosti mojí maminky jsem se "upsala" k makrokoučingu, který povede moje oblíbená Blanička z FitFoodManic! Už mám za sebou její měsíční jídelníček i s rozvrhem cvičení a musím říct, že mi to hodně dalo. Během té doby jsem zhubla, ale hlavně jsem se naučila co a jak. Takže spokojenost. No a na základě mých velmi kladných recenzí, chtěla mamka vyzkoušet makrokoučing, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. A aby Blančina práce nepřišla vniveč, rozhodla jsem se, že do toho půjdu já.

A o co vlastně jde? Dostanu rozpis maker, nějaké recepty a Blanka nade mnou bude držet dozor. Pro mě to tedy znamená návrat do vážení, počítání a plánování. Dlouho jsem to už nedělala, ale když jsou ty prázdniny, tak bych na to měla mít snad čas :). Jsem zvědavá, jak mi to půjde a jak dlouho to vydržím. Určitě se můžete těšit na průběžné nářky a emoční zvracení. To bych vám přece nemohla upřít.

S kůží na trh aneb hubnutí a já

V první řadě bych se vám všem chtěla omluvit za totální neaktivitu na blogu... Důvod je zcela jednoduchý- zkoušky. Letos mám opravdu asi nejvíc zkoušek, co jsem kdy měla a k tomu mám ještě dvě práce a samozřejmě nějaké ty povinnosti doma. Tím pádem mi už teď nezbývalo zrovna moc času na blog a vlastně jsem neměla ani moc náladu . Každopádně teď se se zkouškovým v podstatě blížím do finiše, takže se zase můžete těšit na nové články (nápadů a plánů je hodně, tak jsem zvědavá, co všechno z toho uskutečním :D).

Toliko něco málo na úvod, ale teď už k dnešnímu článku. Hodně dlouho jsem přemýšlela, zda se do toho mám pustit či ne. Kdo trochu tenhle blog sleduje, tak ví, že většinu svého života bojuji se sou váhou a prostě se mi nedaří ji dlouhodobě nějak udržet, takže pořád přibírám, hubnu, přibírám, hubnu atd... Můj život se v posledních letech jednoduše skládá z fází, kdy je mi to fuk a z těch, kdy se sebou něco dělám. Teď už tedy nějakou chvíli něco dělám, tak jsem se trochu rozhodla zmapovat svůj (ne)pokrok. No a v téhle části nastává ta pasáž, proč jsem si nebyla jistá, zda tenhle článek uveřejňovat či ne... Udělal jsem si fotky než jsem začala a před pár dny jsem si řekla, že udělám srovnání. A jak to dopadlo?

Prozatím asi nějak takhle... Fotka vlevo (první) je můj současný stav a fotka vpravo (prasečí fujfoto) tuším někdy konec loňského léta. Je mi jasné, že za tak dlouhou dobu to není nic moc, ale abych vám trošku objasnila svůj "vývoj" :D. Pokud bych spočítala čas, kdy jsem něco dělala pro to, abych zhubla, dojdeme k číslu rovnajícímu se době zhruba měsíc a půl. Mezi tím jsem to vůbec neřešila (ehm kromě hromady keců :D), jedla co mi přišlo pod ruku a v podstatě neměla moc pohybu. 

Vím, že mám před sebou ještě hodně práce, ale tohle není sprint. Času mám v podstatě víc než dost (ne, nejsem ten typ "hubneme do plavek"), takže pěkně pomaloučku a polehoučku, abych z toho neměla náhodou nějaký šok :D.

A proč jsem se vůbec rozhodla "jít s kůží na trh"? Mně osobně takovéto články hodně pomáhají a připomínají mi, že v tom nejsem sama, tak doufám, že to třeba pomůže i někomu jinému. 

Na závěr bych ještě ráda zmínila, co vlastně dělám pro to, aby šla kila dolů. Hlavní je určitě jídlo. To znamená, že se snažím jíst zdravě, ale pro mé psychické zdraví jednou za týden zařazuji "prasečí den", kdy jím v podstatě cokoliv co chci. Vzhledem k tomu, že jsem hodně trpěla záchvatovým přejídáním, tak mi tenhle den prostě pomáhá držet to na uzdě. Co se pohybu týče, tak moc nedělám cardio, protože mě to straaaaaaaaaaašně a děsně moc nebaví... Momentálně cvičím Pop pilates for beginners s Cassey Ho + 30 day flat ABS challenge a jsem spokojená.

To by pro dnešek bylo asi vše... Budu ráda za vaše komentáře i poznámky a také by mě určitě zajímaly vaše zkušenosti s hubnutím, zdravým životním stylem atd...

Mějte se fanfárově!